Rozhovor s patronem nadačního fondu Modrá Niké panem Zdeňkem Lhotou nejen o poslání a cílech fondu.
Jako poslanec Parlamentu ČR máte jistě plno dalších aktivit. Co Vás vedlo k založení Nadačního fondu Modrá Niké?
Celý život je putováním cestou se spoustou křižovatek. Některé nás mohou postrčit k nějakému pozitivnímu jednání, jiné zase naopak přivézt na scestí. Dělící hranice je tenčí než vlas.
Když mi bylo asi tak třináct let, vzpomínám si, jak jsem najednou začal pociťovat něco jako chybějící pevný bod - vlastní cíl, možná i určitou beznaděj. Přechodně jsem si namlouval jakési čekání na zázrak, ten se samozřejmě nekonal.
Útočiště jsem začal nacházet ve sportu a musím říct, že to trvá dodnes. Sportovní duch mi pootevřel oči, a také směr pro další cestu. Později však, namísto určitého sebenaplnění, se dostavila nespokojenost s vlastním pracovním uplatněním. Stejně jako ve sportu, měl jsem i v životě štěstí na určité lidi, kteří mi věřili a pomohli v mém dalším sebeutváření. Dnes již vím, že člověk v sobě musí umět najít to, co je prospěšné i pro druhé. Své schopnosti, třeba i organizační, bychom měli využít k práci pro společnost. Nutné je také další vzdělávání a postupnými kroky dosahovat vytčených cílů, třeba i ve světě vrcholové politiky.
.
Ve snaze oplácet vše dobré, čeho se mi dostalo od mých blízkých, někde uprostřed popsaných dějů, leží hlavní důvody ke vzniku Nadačního fondu Modrá Niké.
I tento název má svůj poměrně dlouhý příběh. Byl-li zmíněn sport, pak vše začalo vlastní zkušeností na soutěžním kolbišti - v kulturistice. Následovalo založení fittness centra v rodném městě v Hořicích v Podkrkonoší. Mé podnikání se pak rozšířilo v oblasti sportovní a doplňkové výživy.
Něco jako nadstavba všech popsaných aktivit a na principu, který je zmíněn v závěru odpovědi na předchozí otázku, jsme společně s manželkou dlouhých deset let organizovali mistrovské soutěže v závodní kulturistice. Bydlíme v Hořicích, a jak známo, Hořice jsou vedle hořických trubiček a motocyklových závodů 300 zatáček Gustava Havla vyhlášené také jako město s více než stoletou kamenosochařskou tradicí. Odsud byl jenom krůček k tomu, abychom spojili síly s jedním ze známých zdejších sochařů. Konkrétně s akademickým sochařem Michalem Moravcem. Vítězům námi pořádaných závodů jsme chtěli věnovat něco originálního a typického pro zdejší region. Výsledkem hledání a společné diskuze se nakonec stala právě soška antické bohyně Niké - symbol vítězství. Nejen závody v kulturistice, ale také soška Niké získala časem vysokou prestiž!
S ohledem na mnoho životních změn, tou hlavní se stalo zvolení do Poslanecké sněmovny, mi již nezbývá čas na pořádání tradičních klání v kulturistice. Nechceme však aby spolu se závody zanikl i náš symbol vítězství, proto jsme se rozhodli určit bohyni Niké novou cestu. Tou by měl být právě symbol Nadačního fondu. Dostává se jí tak pokračování v novém - v průběhu dalšího času bude možné říci i daleko významnějšího - rozměru. A proč modrá? Modrá je přece symbolem volnosti, svobody, čistoty…
Sportovec tělem i duší. Ano, to samo o sobě jakoby mluvilo za vše. Zní to tedy velmi lichotivě, děkuji! Sportovní duch a smysl pro fair play, to je také zajímavá myšlenka…. Zrovna nedávno jsme vedli se známými debatu na téma solidarita. Co kdybychom solidaritu ve vztahu ke sportu přirovnali například k medailím. Když je někomu zdaněna jeho činnost a tyto prostředky jsou převedeny na někoho jiného s vědomím, že solidarita je jednou z největších ctností, můžeme v tomto případě mluvit o projevu skutečné solidarity? Není to spíše tak, že někdo přijde ke sportovci, který si vydřel za sportovní výkon zlatou medaili, a ten někdo mu kus těžce nabité medaile bez předchozího souhlasu sebral? Jako důvod pak uvedl, že zlato potřebuje k dalším sebebohulibějším účelům?!
Mluvíme li o sportovním duchu a stoprocentním smyslu pro fair play, nevím zda je někdo takový, kdo tyto ctnosti beze zbytku splňuje. Takže ani já nevím, zda mi přísluší, abych vůbec mohl sám o sobě něco takového prohlásit.
V každém případě, ať už se bude jednat o jakékoliv druhy povzbuzení, podpory, pomoci, či jiný druh solidarity, jednou z hlavních vlastností fondu by mělo být to, že získávání prostředků by mělo fungovat formou oslovování podnikatelů, firem nebo pořádáním veřejných sbírek. Hlavně bude vše na bázi naprosté dobrovolnosti.
Hlavní kréda Nadačního fondu je povzbuzovat talent, podporovat potřebné, pomáháme si navzájem. Základ této myšlenky je rovněž odpověď na vaši otázku. . Byl-li v předchozích odpovědích tohoto rozhovoru použit příměr sportu, musím zdůraznit: co by byl svět bez úspěšných jedinců.
První krédo: Ne každý však může být mistrem světa, tím nejlepším z nás. Žádná společnost se nemůže skládat jen z těch nejlepších. Všichni nemohou stát na stupních vítězů. Určitě je lepší mít svůj vzor, možnost učit se od něj, inspirovat a hledat pomoc u těch úspěšnějších. Každý vrchol má však svůj vzestup i pád a vědomí, že vynikající jedinec již nemusí nic pro svůj další růst dělat, je dokonce škodlivé. Každý by měl dostat šanci dosáhnout si na svůj nejvyšší stupínek, i když k tomu nemá potřebné zázemí. U každého z nás je nutné napomáhat v hledání a povzbuzování toho, v čem je možné se takzvaně najít.
Druhé krédo: Ze všeho nejvíce bychom chtěli směřovat podporu lidem s určitým handicapem. Tím se dostáváme k dalšímu - podporujeme potřebné. Tedy lidi, ke kterým se osud postavil nějakým způsobem zády.
Třetí krédo: Pomáháme si navzájem. Vedle již zmíněného oslovování podnikatelů, firem a pořádání sbírek se pomyslný kruh uzavírá. Chceme se posléze obracet i na všechny, s nimiž se setkáme v rámci prvního kréda.
Co je však zásadní, společnou osou veškerého snažení by mělo být hledání nového životního uplatnění, získání pozornosti, vzájemné úcty i sebeúcty. Hlavně pak napříč všemi směry objevovat pozitivní motivace ve vztahu k souvisejícím otázkám.
Vše opět vychází z dlouhodobě se vyvíjejících a ve stručnosti popsaných idejí. Po vzoru kulturistických soutěží je připravena soška Niké pro vybrané společenské události a ankety.
V pořadí prvním krokem by se měla stát ve spolupráci s invalidními spoluobčany výroba novoročního přání. Jeho prostřednictvím pak vznikne sbírka ve prospěch dětí z dětského domova, lidí s tělesným handicapem a mentálním postižením.
Další akcí bude ocenění nadějného sportovce dorosteneckého věku v našem regionu a parasportovce.
Za třetí chystáme výtvarnou soutěž pro děti a mládež.
Toto řazení není náhodné, neboť výtěžek by totiž, ve shodném pořadí, měl být předán teprve až při příležitosti vzájemných setkání. To je hlavní podstata našich aktivit. Zatím však nechci předbíhat událostem…
Co je však pro veškeré úsilí společné, v tom jsem zajedno s myšlenkou T. G. Masaryka: „Šťastný je ten, kdo má bohatý obsah životní, šťastný je ten, kdo dovede poctivým úsilím zčásti uskutečnit své ideály.
“
Vždy jsem říkával, že tento svět není ideální a nikdy se nestane světem bez chyby. Společným úsilím bychom se ale měli snažit, abychom jej učinili o něco lepším. Lepším, než právě je. Pokud bych si mohl něco přát, tak aby to právě popsané se stalo příspěvkem k jeho zlepšení.
Na úplný závěr bych chtěl poděkovat mojí manželce. Byla se mnou u zrodu kulturistických soutěží, stála při mně v nelehkých časech našeho podnikání i v dalších životních etapách, nechybí ani u vzniku Nadačního fondu Modrá Niké.